Tábor - Stoklasná Lhota

Příměstská část

 

Historie

První zmínka o Stoklasné Lhotě pochází již z druhé poloviny 14. století, ale jak vznikl název obce nelze historicky doložit, v té době se tam žádný majitel jménem „Stoklasa“ nevyskytuje. Obec tehdy patřila pánům z z Dírného.

V roce 1371 darovali Petr, Václav a Smil z Dírného s Petrem ze Dvorce jeden lán pole "…ve Lhotě Stoklasné a úrok v Myskovicích klášteru v Sezimově Ústí, kterýž se za to zavázal, že bude na ně při modlitbách a mšemi zádušními vzpomínati".

Od 15. století náležela ves Hýlovcům z Polkovic, kteří ji připojili k Měšicům u Tábora.

Prokopové z Hýlovce
Po vymření Hýlovců z Polkovic a zničení obce Hejlov u Tábora švédskými žoldáky, v době 30. leté války, odchází vedlejší větev Hýlovců z Polkovic - Prokopové z Hýlovce (též Prokopové z Hejlovce) do Stoklasné Lhoty. Prokopové z Hýlovce odvozují svůj původ od legendárního husitského vůdce Ondřeje Prokopa zvaného "Holý". Zda-li tak činí právem nebo se jedná o legendu nelze z dostupných archivních pramenů zjistit.

Od roku 1750, když rekatolizace Jižních Čech značně oslabila, začínají Prokopové ve Stoklasné Lhotě používat přídomku zvaný „Holý“.

Prokopové zvaní "Holý"
V roce 1774 jmenuje Lidmila Votápková z Ritterswaldu, sídlem na barokním zámku v Měšicích u Tábora, Jana Prokopa, zvaného „Holý“, rychtářem ve Stoklasné Lhotě. Stalo se tak po sňatku s její dcerou Johannou Votápkovou z Ritterswaldu.

V roce 1810 získává panství Měšice u Tábora, včetně Stoklasné Lhoty, Jan Karel Hanygar z Eberka. Ten po smrti Jana Prokopa, zvaného „Holý“ ze Stoklasné Lhoty čís. 8, jmenuje roku 1811, rychtářem jeho syna Františka Prokopa, zvaného "Holý" ze Stoklasné Lhoty čís. 17.

Rod Prokopů, zvaných "Holý" ze Stoklasné Lhoty, vymírá v roce 1942, po přeslici, Annou Prokopovou, zvanou „Holou“, která se provdala, dne 22.01. 1889, na statku baronů Nádherných z Borutína, za Jana Bervidu z Radkova. Tím údajně rod Ondřeje Prokopa, zvaného "Holý" (později "Veliký") zaniká. Usedlosti čís. 8 a 11, existují ve Stoklasné Lhotě dodnes.

Zdroj: Wikipedia